Informace o nás
Mé jméno je Calamito Bobie a panička si mě přivezla od pana chovatele ze Samoty Moráň - Klobuky v Čechách. Bylo mi sedm týdnů a ta krásná slunečná neděle. Najednou se objevil člověk s dvěmi malými človíčky a koukali na všechny štěňátka. Všichni jsme štěkali jak o život a drali se ven. Chtěli jsme se podívat, okousat a očmuchat, pak se to stalo. Vzala mě velká člověčí ruka a už jsem byl u mé paničky v náručí. Vybrala si mě a já netušil co se bude dít. Pak dlouho mluvili a něco psali a ještě stříhání drápků a koukaní do pusy, brr. Ti dva malý si mě vzali do auta na klín a někam jsme jeli. Maminka byla pryč i s bráškama a sestřičkama.
V novém domově mě čekal pelíšek a ještě jeden člověk, můj druhý páník. Byl děsně nadšenej a dobře se s ním hraje, nevadí mu, když okusuji jeho nohy. Jen prý boty nesmím. První noc byla náročná, stýskalo se mi po mamince, ale panička si mě vzala k sobě a to mi bylo dobře. Už tu bydlím tři týdny a zatím se mi tu líbí. Ti malí človíčkové si se mnou pořád hrají, panička se mnou chodí na procházky a učím se nějaké povely. Mě to připadá hloupé, ale pokaždé dostanu mlsku a to se mi líbí a tak se snažím. Skoro už umím "ke mně". Je to velká sranda, někdy dělám, že neslyším a to se panička zlobí.
Na hraní mám spoustu hraček,ale mě nejvíc zaujaly pet láhve které má panička schované, ale já je vždy najdu a dělám s nimi pěkné vylomeniny. Teď mám úplně nový balonek, vypadá jak ježek a ten se mi moc líbí. Tak pa a brzy zase napíšu. Cal